Německo horlivě pracovalo na hospodářském zázraku a již počátkem padesátých let udivenému světu opět nabízelo kvalitní výrobky. Razil se pojem „Made in Germany". Také STILL začal patřit k podnikům, jejichž výrobky budily zájem v zahraničí. Především s nově vyvinutými výrobky se podařilo vstoupit na exportní trhy. Od anglických spojeneckých vojsk získal STILL první významnou velkou zakázku. V roce 1950 si objednala 60 elektrických nákladních vozíků EWL 1500.
Zahraniční obchody se staly ve STILLu firemní tradicí. Již v roce 1924, jen čtyři roky po založení, byl STILL zastoupen na lipském exportním veletrhu se svými světelnými stanicemi a elektromotory. Tenkrát byly elektrické sítě ještě velmi řídké, proto potřebovaly odlehlé plantáže v tropických zemích vlastní elektrárny. STILL je dodával do všech koutů světa.
Snaha otevřít se světovým trhů zůstává dodnes důležitým přáním podniku. V roce 1951 se představil STILL v sousedním Dánsku na veletrhu v Kodani a možná i proto byl považován veřejností za podnik, který je otevřený světu. Každopádně nazval list Hamburger Presse ještě ve stejném roce velkou obrazovou reportáž titulkem „STILL na celém světě".
Ukázalo se, že prospěšné pro export byly zakázky od Německých drah (Deutsche Bundesbahn). Ty jako první začaly používat elektrické a vysokozdvižné vozíky STILL (1949) a podpořily tak jiné dráhy, aby se také rozhodly pro nově vyvinuté vozíky STILL. V roce 1954 byly první italské dráhy, brzy následovaly dráhy států Beneluxu, a vedle jiných přišla v roce 1959 zakázka od japonských drah. Velké exportní zakázky měly pro STILL dvojí význam: Jednak ozdravění a nový vzestup po těžkých padesátých letech. A jednak, že s novým odvětvím výroby „vozíky" se podnik vydal perspektivním směrem. Již v roce 1954 předstihl tento obor původní obchody s elektrickými stroji.
